Katedrála sv. Bartoloměje

Gotický chrám, jehož základy byly položeny pravděpodobně v době založení města kolem roku 1295, a jenž se pyšní nejvyšší kostelní věží v České republice, se nachází na severní straně náměstí Republiky v Plzni. Z dobového hlediska se jedná o nezvyklé umístění. Většina plánovitě založených měst nejen v západních Čechách umístila svůj farní kostel mimo náměstí k městským hradbám, a to z důvodu preference klidnějšího prostředí, než představoval městský trh. Příčinu této nezvyklé polohy se dosud nepodařilo objasnit. Se založením Plzeňské diecéze Janem Pavlem II. 31. 5. 1993 se z farního kostela stala katedrála, sídelní kostel biskupa.

Výstavba kostela začala presbytářem, který byl původně menší, než je ten dnešní. Kolem roku 1360 byl vystavěn nový, síňové trojlodí bylo budováno přibližně od třetí čtvrtiny 14. století. Nejprve došlo k založení dvouvěžového průčelí a následně k rozvoji stavby směrem k již stojícímu presbytáři. Z plánovaných dvou věží, severní a jižní, nebyla druhá jmenovaná nikdy dokončena. V téže době byla rovněž přistavena sakristie na severní straně presbytáře. Do počátku husitských válek byly zřejmě vybudovány stěny trojlodí v plné výši, výška severní věže tehdy nepřevyšovala výšku římsy. Kostel byl tehdy zastřešen pouze krovem, což umožňovalo používání chrámu ještě před jeho dokončením.

Po husitských válkách výstavba pokračovala. Počátkem 15. století byly přistavěny boční portály, po roce 1476 bylo trojlodí zaklenuto síťovou klenbou na kruhových příporách. Architekt, za něhož je považován Mistr Erhard Bauer z Eichstättu, se tak odchýlil od původního plánu, kde byly sloupy navrženy jako hranaté. V té době už se od stavby jižní věže upustilo, neboť se příčila estetickým názorům tehdejší doby. Následně došlo k překrytí trojlodí stanovou střechou zakončenou věžičkou, jež byla jen o málo nižší než budoucí výška severní věže, která v té době byla teprve v procesu výstavby.

V 70. - 80. letech 15. století byla k jižní straně presbytáře připojena Šternberská kaple, významná část chrámu, kterou nechali zbudovat Šternberkové jako pohřební kapli svého rodu. Za autora je považován Hans Spiess, který v té době pracoval pro krále Vladislava II. na blízkém hradě Křivoklátě. Na tuto dataci poukazuje záznam z roku 1492, kdy byl v kostele (a zřejmě tedy v již dokončené kapli) pohřben Jaroslav ze Šternberka. Při rozsáhlých požárech v Plzni počátkem 16. století vyhořel krov kostela. Stanová střecha tak byla posléze roku 1528 nahrazena sedlovou v podobě, v jaké ji můžeme vidět dnes. Roku 1580 přibyly renesanční vikýře. Po následující staletí nedocházelo k významným stavebním úpravám, měnil se pouze vnitřní mobiliář kostela.

Ve 2. polovině 18. století byla rozšířena kruchta. Dne 6. února 1835 došlo po úderu blesku k požáru severní věže. O dva roky později byla věž pod vedením stavitele Františka Filouse nově zastřešena, jedná se však pouze o zjednodušenou kopii původní pozdně gotické střechy. Roku 1870 se v důsledku vichřice zřítil východní štít na presbytář a Šternberskou kapli. Oprava kostela byla v letech 1879–83 svěřena známému architektovi Josefu Mockerovi. Ten kromě opravy klenby presbytáře odstranil barokní hlavní oltář a nahradil jej novým, vytvořeným dle vlastního návrhu. Ze střech nechal odstranit renesanční vikýře a z interiéru dalších asi 24 převážně barokních prvků. V letech 1914–1920 proběhla restaurace kostela i Šternberské kaple pod vedením architekta Kamila Hilberta, který se účastnil i dostavby katedrály sv. Víta v Praze. Dosud poslední oprava kostela se uskutečnila v roce 1987, projekt na statické zabezpečení kostela a věže a opravu střešního pláště vypracoval architekt Šantavý.

Kostel je řešen jako halové trojlodí o čtyřech polích s dvouvěžovým polem na západní straně. Na východě navazuje presbytář o dvou klenebních polích, uzavřený polygonálně pěti stranami dvanáctiúhelníku. Kostel je přístupný hlavním vstupem v západním průčelí a dvěma bočními vstupy s předsíněmi na severní a jižní straně. Na severu je k presbytáři připojena sakristie s patrovým depozitářem, na jih od presbytáře se nachází Šternberská kaple.

Katedrála je dlouhá 58 m a široká 30 m, její klenby dosahují výšky 25 m. Kostelní věž je vysoká 103 m, což ji činí nejvyšší kostelní věží v České republice.

Nejcennější výzdobou chrámu je opuková plastika Plzeňské madony (z doby okolo roku 1390) ve středu hlavního pseudogotického oltáře navrženého architektem Josefem Mockerem. Mimořádným dílem gotického řezbářství je také monumentální sousoší Kalvárie z 60. let 15. století. Z hlavní lodi je možné vstoupit do pozdně gotické Šternberské kaple v pravé části chrámu, kde se nachází Český oltář, secesní dílo řezbáře Jana Kastnera. V chrámu nalezneme mj. bohatě zdobená barevná okna, např. okno s motivem Golgota od plzeňského malíře Josefa Mandla či dalších významných umělců.

Barokní církevní památky jihozápadních Čech očima studentů

V současné koncepci Evropského hudebního festivalu EUROPAMUSICALE "Musica sacra 2015" je programové zaměření obohaceno o spolupráci s hudební mládeží a školami regionu. Cílem tohoto spojení se stalo oživení tradice barokní duchovní hudby regionu. V církevních památkách regionu, kde se budou konat koncertní vystoupení festivalu Musica sacra 2015, budou vystaveny fotografie žáků a studentů škol z podporovaného regionu s tematikou, která je inspirována barokní duchovní hudbou, oživením kultury a historického propojení sakrálních památek se současnou realizací hudební produkce.

Představujeme sérii fotografií studentů plzeňské konzervatoře na téma

"barokní církevní památky jihozápadních Čech očima studentů - katedrála sv. Bartoloměje"

Autorkami fotografií a jejich námětů jsou studentky 3. ročníku konzervatoře Kateřina Matoušová, Markéta Pavlíková, Anna Moniová, a studentka 4. ročníku konzervatoře Milanka Markovičová

Konzervatoř Plzeň

Konzervatoř Plzeň poskytuje úplné střední odborné vzdělání a vyšší odborné vzdělání v oboru hudba, jehož kapacita je 155 studentů v denní formě vzdělávání a 45 studentů v kombinované formě vzděláván; a v oboru zpěv, jehož kapacita je 35 studentů v denní formě vzdělávání a 15 studentů v kombinované formě vzdělávání. Celková kapacita školy: 240 studentů

Převažuje zcela individuální přístup ke každému studentovi.

Ve výuce hlavních oborů působí na škole velké osobnosti české profesionální hudební scény. Řada z nich je vedle pedagogické činnosti aktivní také umělecky, a to i v takových institucích jako je Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Národní divadlo nebo Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Další pedagogové školy jsou členy renomovaných komorních souborů, jako je například Talichovo kvarteto, Musica Florea aj.

Výstavu vybraných fotografií je možno shlédnout na místech realizace koncertů dle programu festivalu

4/07, 19.00

PLZEŇ

Katedrála sv. Bartoloměje

Antonín Dvořák: Biblické písně

Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 2, op. 36

sólo Nikolai Ardey

dir.Daniela Wabnitz

Katedrála sv. Bartoloměje

Aktuálně

Partneři